.: 🍂 . 🍄 . 🍁 . 🌱. 🎵. 🌿. 🎶 . 🎨 :.
Milovnice přírody.
Zrzka.
Sběratelka folklóru.
Mýtů, pohádek a pověr.
Podzimní víla.
Čajovnice.
Studentka biologie.
Snící o životě v Norsku....

5/2016 - jak jsem probrečela maturitní zkoušení a o výletu do Tisé

24. května 2016 v 18:23 | Muchomůrka |  Obšťastník
Zdravím! Delší dobu jsem se neozvala.... A to z toho důvodu, že jsem maturovala a vyžadovalo to jistou přípravu :D (*kecá... stejně se to učila až dopoledne v den maturity.. ještě štěstí, že maturovala až v jednu hodinu odpolední*).
Sakra dlouhý článek plný soukromostí, který by měl spíš patřit do deníčku než na veřejně přístupný blog. :D
Z výletu do Tisé.. o něm taktéž v článku :D

1) o tom, jak jsem probrečela maturitní zkoušení

Nevím, zda je zrovna tohle věc, kterou bych měla na blogu zveřejňovat :D Ale což, třeba to někoho pobaví, já už to mám za sebou, trapnost celé situace mě také přešla, zbývá už jen vzpomínát a smát se.

Všechno začalo v 8 ráno, kdy mi zazvonil budík, že se mám začit učit na ústní maturitu z češtiny. Knížky jsem měla přečtené (dobře, poslední 3 - 2 básnické sbírky a jedno drama jsem ten den dočítala ještě kolem druhé hodiny noční), proto jsem se probudila s lehkostí na srdci, že už mi stačí jen se naučit nějaký ten literárně-historický kontext a přečíst pár rozborů, abych si zopakovala díla, která jsem četla dříve. A tak jsem se "učila" (čtěte: sdílela statusy na facebooku... dobře, písničky s "moudrým" komentářem.). Ve 12 pak nadšeně vyrazila do školy.
V jednu jsem losovala. Aaa... Dobytí severního pólu! Skvěle! Radost zkazilo oznámení: "Jéé, to už dneska bylo! Musíte losovat znovu!" :D Tak jsem se zasmála a vylosovala znovu. Maryša! To mě potěšilo ještě více! DSP jsem sice viděla několikrát, ale na Maryše jsem dokonce byla na různých divadelních adaptacích a navíc jsem na ní již dříve měla referát, tudíž jsem si něco (všechno) pamatovala. Potěšilo mě taktéž, když mě učitelka doprovázela na potítko, tak řekla: "Tak pojďte, Lištičko" :3 Co na potítku? Nuda. Jako fakt :D Potítko slouží k tomu, aby studenti, co knížku nečetli, si mohli něco vymyslet. Studenti, co knihu četli (mezi něž jsem patřila i já) ke srovnání svých myšlenek 20 minut rozhodně nepotřebují. Během 5 minut jsem měla bodovou osnovu hotovou, a pak se už jen houpala na židli, koukala z okna a culila se v předtuše dobré známky. Krásné několikavteřinové video s názvem "Muchomůrka a potítko" najdete zde. (nepovedlo se mi ho vložit do článku)
A pak jsem šla ke zkoušce. Věděla jsem všechno. Mým kamenem úrazu se stala má nespisovná mluva. Já spisovně mluvit umím, ale prostě... víte jak, stres a tak. A když přísedící řekla: "A spisovně by to nešlo?!", tak jsem se rozbulela. Prostě jsem se nějak přestala kontrolovat :D A pak to šlo z kopce. Po chvilce jsem se sice uklidnila, ale nikterak to nepomohlo mé soustředěnosti. Ta byla fuč. Navíc, když učitelka chtěla, abych vyhledala v neuměleckém textu "zpravodaje", tak jsem hledala název novin... A ona chtěla reportéra.. Za což jsem dostala zprdnuto, že se v tom textu vůbec nevyznám. Jo, měla jsem 20 min na přečtení textu o 5 řádcích. A v něm se vůbec nevyznám. Ehm. Já nejsem špatný čtenář. Nikdo snad není až tak špatný čtenář.
No, po dokončení tohoto fiaska jsem vyrazila do auly, kde jsem se chystala následující 3 hodiny před další zkouškou začít zpracovávat témata. Víte, já rusky umím bez problému, takže jsem se potřebovala naučit jenom ty faktografické údaje. A tak jsem si otevřela stránky školy, stáhla jsem si prezentace a připravovala se. Ani nevíte, jak mě šokovalo, když jsem po vylosování tématu (Potraviny), zjistila, že u maturity jsou jinačí prezentace. Takže veškeré učení zbytečné. A tady přišlo další bulení. Ale takové to... nasrané. Vy se prostě učítě jak ..., a pak na potítku zjistíte, že prezentace jsou úplně o něčem jiném. Kdybych vylosovala něco faktografického, tak se jdu stěžovat. Takhle to bylo naštěstí okecávací.. Ale stejně jsem bulela vzteky na potítku. Zdá se, že docela bezdůvodně, ale prostě jsem se nemohla uklidnit.

Teď se musím trochu odklonit od sebe a vrátit se v čase. Je 15:00, mé sestře začíná hodina klavíru. Je najezená, připravená a začíná hrát etudy. Včera se připravovala, takže to zvládá bez problémů. Až se najednou rozpláče. A pláče, a pláče. Je příbližně 15:45, kdy s pláčem přestane.

Je 15:45 a já jsem vylosovala téma a jdu se sednou na potítko. Jsem vzteky bez sebe a pláču, protože prezentace jsou naprosto jiné než ty, podle kterých jsem se učila.
Tahle "mystická" situace mě celkem pobavila :D Že by to na mě sestra nějakým způsobem přenesla? Jak říkám, neměla jsem nějaký důvod brečet na potítku (kromě toho vzteku). Vylosované téma nevyžadovalo žádné faktografické znalosti a jako rodilému mluvčímu mi nedělalo žádný problém.
Myslíte se, že už jsem vybrečela všechno a již nic nepřijde? Ha ha. Přišlo. Ještě 3x. A pak ještě 2x. Během toho, kdy mi bylo oznámeno, že jsem zkoušky složila; během proslovu mé nejmilovanější učitelky na matematiku, která pro mě byla něco jako druhá máma (měla nás 8 let, dennodenně... z toho 4 roky byla navíc naše třídní.. jo a někdy mě taky vozila autem domů :D), a pak během předávání květin mé druhé nejmilovanější učitelce (čeština), která měla neskutečný respekt - byla zároveň obdivovaná a obávaná, spravedlivá, s úžasným (extravagantním) vkusem na oblečení. No, a pak ještě 2x večer, když jsem si zase vzpomněla na to, že už se do školy vrátím jen pro vysvědčení, a že už nikdy nezažiju skvělé hodiny s mými milovanými učiteli.

2) pomaturní nevím-co-mám-dělat a nehorázná spousta volného času

První dny byly fakt neskutečné. Víte, ten pocit, když najednou nemusíte dělat vůbec nic. Máte naprostou volnost. Nikdo (a nic.. včetně vašeho svědomí) vás nenutí nic dělat. A tak začnete uklízet v domě, malovat, chodit na výlety, číst knížky. Všechno, na co jste předtím neměli čas. (Pak najednou vyskočíte a začnete radostně poskakvoat, že jste odmaturovali. Ona radost vám totiž dochází postupně.) Já jsem začala s vlastním kresleným herbářem, úklidem pokoje, nakládáním okurek (to jsem nikdy předtím v životě nedělala :D), také jsem vyrazila projit se k jezeru, na výlet do Tiských skál (série kešek, kterou jsme odlovili jako druzí :3), vylezla na pár stromů, několik jich objala, posekala trávník, našla spoustu receptů, které bych chtěla uvařit, vybrala vánoční dárky pro Muže. (Jo.. vánoční. V květnu.). A začala číst nesčetné množství knížek. Jednu denně. 400+ stránek denně. Pěkný, ne? :D
Tiské skály jsou plné těchto krásných ohništ i s připraveným dřevem :3
Rodinné foto....
Našla jsem kus mechu ve tvaru srdíčka :D

3) písnička na konec

Romantická písnička od Priscilly z The Witcher 3: Wild Hunt (jo.. a ještě máte najednou čas hrát.. hodně hrát. :D)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 24. května 2016 v 18:58 | Reagovat

Jak to tak čtu, tak za ty nervy to určitě stálo :D já naštěstí trpím takovým divným typem stresu, který se rozbují až potom, kdy mám všechno za sebou. To si pak vyčítám, že jsem zapomněla tohle a tamto, že jsem to mohla udělat líp... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Veškeré obrázky publikované na tomto blogu jsou mou tvorbou, nebo jsem za ně zaplatila.
Pokud tomu tak není, je obrázek klikací a vede na původní zdroj.
Výjimku tvoří ikonky velikost 64x64 na začátku každého článku, ty jsou ze Subeta.net.
Obrázek v záhlaví, nad nadpisem "Můchomurčin život", je nakreslen lagoliv.