.: 🍂 . 🍄 . 🍁 . 🌱. 🎵. 🌿. 🎶 . 🎨 :.
Milovnice přírody.
Zrzka.
Sběratelka folklóru.
Mýtů, pohádek a pověr.
Podzimní víla.
Čajovnice.
Studentka biologie.
Snící o životě v Norsku....

#4 - Christiane F. - My děti ze stanice ZOO

24. listopadu 2016 v 12:39 | Muchomůrka |  [UKONČENÁ] Čtenářská výzva 2016
Aneb článek o tom, jak jsem se v knize sekla a nemohla se vyhrabat. "My děti ze stanice ZOO" mě zaneprázdnila na celkem dlouhou dobu (do Vánoc zbývá měsíc a já mám z Čtenářské výzvy přečtené 2,5 knihy :D, neboť tato mi trvala tři týdny. Ale říkám vám, tu výzvu dám. Ano, natolik si věřím.). Asi to nebyl nejlepší výběr, kterou knihu číst jako druhou. Ale tak, kdo mohl tušit, že tato celosvětově oblíbená kniha bude něco naprosto proti mému naivnímu pohledu na svět. Jenom bych ještě ráda upozornila, že celý článek je sakra subjektivně zabarvený.
Patří k Čtenářské výzvě 2016 - #4 - Kniha napsaná nebo inspirovaná skutečností.
Děj (i ten je subjektivně zabarvený): Kniha se odehráva v 70. letech 20. století. Christiane je vesnické děvče, co má rodiče s velkými plány. A tak posbírají vešekeré peníze a odstěhují do (Západního) Berlína. V plánu je obří 4+KK byt, krásný nábytek atp. Byt si sehnali, peníze na nábytek však nezbyli. A pak už ani na ten byt, a tak se stěhují do chudinské čtvrti - Gropiusstadt. Děti (Christane má sestru) chodí do nové školy, kde se musí naučit bránit, protože dobře si tu žije jenom ten silnější. A tak Christiane mlátí a šikanuje ostatní děti, aby se prosadila. Pak začne chodit do klubů, protože si myslí, že 12 let je na to dost. Tam najde partu, do které chce zapadnout, a tak začne s trávou. Po nějaké době se parta rozhodne zkusit prášky. A Christiane samozřejmě taky, protože jinak by už nezapadala. A tak jedou valium a bozivícovšechnoještě. Pak příjde LSD. Nakonec to však skončí u heroinu, neboť to je největší meta. Všichni "trávohuliči" a "práškopolikači" se na "píchače" koukají s obdivem, protože "píchači" ostatními narkomany opovrhují. Postupně se Christiane stává hodně těžce závislá na heroinu, ale dělá si naděje, že s tím skončí a bude mít krásný život. Párkrát to taky zkouší, ale vždycky nakonec uteče a zfetuje se. Peníze na drogy vydělává prostitucí, žebráním a krádeží.

Názor: Jak je možné, že takoví rodiče existují. Otec, který mlátí své dítě naprosto bezdůvodně, jen proto, že je líné prase, pro které není žádná práce dost dobrá. "Milující" matka, která tomu všemu jen přihlíží, a když její vlastní dcera začne fetovat, tak si toho ani nevšimne, dokud si nezačne píchat v její přítomnosti.
Ano, jsem naivní, ale mám k tomu důvod. Moje rodiče jsou naprosto úžasní. A dělají pro své děti (mám bratra a sestru) první poslední. I kdyby měli od pusy odtrhnout poslední krajíc (to se naštěstí nestává), tak nám ho dají, abychom my neměli hlad. Mamka mě naučila číst ve čtyřech letech. V 7 nás s bratrem táta začal učit chemii. A myslím, že tak by to fungovat sakra mělo. U toho samozřejmě pracovali (mamka učetnictví, otec vyslanec nějaké zemědělské firmy... neustále jezdil na nějaké pracovní zájezdy a VŽDYCKY nám přivezl nějaké suvenýry a drobnosti. Pamatuji si, že jsem hrozně záviděla bratrovi, protože sbíral kameny a jednou mu táta přivezl amethystovou drúzu, kdežto já jsem dostala jen nějaké sladkosti. A to byly veškeré moje dětské problémy.).
Vždyť nás porodili a mají za nás odpovědnost.
Na druhou stranu, líbilo se mi, jak je kniha napsaná. Líbí se mi, že jsou tam vloženy názory mamky, názory policistů a tak. Nabývá to na reálnosti. Pro mě je to však stále neskutečně nereálné. Jak můžou být drogový dealeři kšefty vedle základních škol? Jak může DO PRDELE CÍRKEV provozovat klub, ve kterém se děti stávají drogově závislími? Církev? VÁŽNĚ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. listopadu 2016 v 16:15 | Reagovat

Tohle byla úžasná kniha... 8-)

2 b. b. | Web | 24. listopadu 2016 v 19:02 | Reagovat

mně se víc líbilo memento od radka johna.. a církev, ta šla přece odjakživa po penězích, ne? 8-O

3 Kája Kája | Web | 24. listopadu 2016 v 19:34 | Reagovat

Já jsem se do toho úplně zažrala a pořád jsem čekala, jestli se z toho Christiane nějak dostane. Pak jsem si o ni i dohledávala informace... a zjistila jsem, že je v pohodě. Byla to největší úleva roku! :D

Horší pro mne bylo číst Rekviem za sen. Nebo spíš dočíst to. Konec je totiž otevřený. Bylo mi divně, když jsem vůbec nevěděla, jak postavy dopadly. Lepší by bylo i to, kdyby v epilogu napsali, že všichni umřeli... :-?

4 naoki-keiko naoki-keiko | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 20:16 | Reagovat

Já toho o se zpověďmi s drogami četla víc. Například v takovém Nizozemí s tím bojovali urputněji než v západním Německu a z mnohých svědectví je vidět, že stále ještě hodně bojují.
Největší problém v těhlech knížkách vidím v tom, že v době, kdy se to odehrává, si společnost s malými dětmi na heroinu a čemkoliv dalším nevěděla rady. Nebyla to jen vina rodičů, ale celého okolí, které tomu jen bezmocně přihlíželo....

5 M. M. | Web | 30. prosince 2016 v 11:39 | Reagovat

Tohle byla taky jedna z knih, u které mi trvalo docela dlouho než jsem ji přečetla. Ale později jsem ji viděla zfilmovanou na youtube v italštině a jako film byla záživnější. ;-) Podle mě jedna z mála knih, kde byl film fakt lepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Veškeré obrázky publikované na tomto blogu jsou mou tvorbou, nebo jsem za ně zaplatila.
Pokud tomu tak není, je obrázek klikací a vede na původní zdroj.
Výjimku tvoří ikonky velikost 64x64 na začátku každého článku, ty jsou ze Subeta.net.
Obrázek v záhlaví, nad nadpisem "Můchomurčin život", je nakreslen lagoliv.